Sídlisko ľudského utrpenia a strachu

28. března 2014 v 12:36 | Naty |  Fotím
Rozhodla som sa napísať o Osvienčime, dokiaľ mám s neho ešte zimomriavky na chrbte. Je to miesto, na ktorého prah keď vstúpite, spoznáte, čo je to žiť v terore. Mali sme síce Poľskú pani sprievodkyňu ale vedela hovoriť aj slovensky, aj keď s poľským prízvukom. Hovorila nám nespočetné a nemožno zapametateľné príbehy, ktoré sa ma dotkli omnoho viac ako nudné historické výklady. Taktiež sa zmienila, že má veľmi rada slovenčinu ako jazyk, čo mnoho mojich spolužiakov a spolužiačok prekvapilo, pretože predsa "my nenávidíme slovenčinu a slovenčina je hrozný jazyk!" Mne sa zdala pani sprievodkyňa už od začiatku veľmi sypmatická a druhá skupina, čo mala slovenskú spriedodkyňu nám mohla len závidieť. (Netuším či aj oni slýchali o zaujímavých príbehoch..) Chcem sa s vami podeliť o niekoľko príbehov, ktoré mi utkveli v pamäti, síce nie moc presne a možno aj nejaké informácie popletiem, ale ide o princíp, čo sa tam všetko dialo a aké to muselo byť hrozné, keď človek dokáže terorizovať aj vlastný druh. No, musím uznať, že ľudia sú schopný zrejme čohokoľvek, či sa to už týka zlého alebo dobrého skutku.





Doktor Mengel
O tomto doktorovi som počula od pani sprievodkyňi (ďalej len poľka :)) dosť na to aby som usúdila, čo je to zač. Bol to SS doktor ktorý robil na väzňoch dalo by sa povedať nepotrebné experimenty len pre vlastné potešenie. K jedným jeho experimentom patrí napríklad aj jeden s tehotnou ženou. Ženu nakazil týfusom a to len aby zistil či aj plod bude nakazený týfusom. Neviem aký bol výsledok, ale viem, že akonáhle sa dieťa narodilo (čo sa už dosť čudujem, že sa vôbec narodilo v takých hrozných podmienkach a ako to muselo bolieť tú ženu) tak Mengel donútil matku, aby svoje dieťa nekŕmila mliekom. Dokážete si to predstaviť? Ako novopečená mamička máte zakázané svoje dieťa krmiť. Ako by ste sa cítili? Ona (ne)spávala s dieťaťom, ktoré celé noci iba preplakalo od hladu a nakoniec musela matka pristúpiť k ráznemu kroku. Zaškrtiť svoje dieťa, vlastnoručne. A to len kvoli tomu, aby nemuselo už viac trpieť. Ak si mala predstaviť, že dieťa by aj tak zomrelo od hladu, tak prečo to zbytočne predlžovať? Dieťa vydržalo v koncentračnom tábore 3 dni.



Láska až cez hory
Poľka nám hovorila aj o jednom krásnom príbehu, ako sa dvaja židia do seba zaľúbili. Aj napriek tomu, že boli v rozdielnych budovách a moc sa nestretávali, tak sa dokázali zaľúbiť. Hovoril o tom celý koncentračný tábor, všetci vedeli, že židovka a žid sú ponorení v láske. Neviem už presné práce, ktoré tieto dve hrdličky mali, ale viem vám povedať zhruba o čo sa jednalo. Je zrejmé, že sa v táboroch ľudia navzájom poznali. Židovi, ktorý bol zaľúbený dajme meno X a židovke Y dobre? Aby som vám to vedela dobre napísať, pretože by som sa stratila a príliš veľa krát by som zrejme skloňovala podstatné meno žid. A tomu sa chcem vyhnúť.
Takže X ako si pamätám pracoval ako obuvník. Jeden deň sa rozprával s kamarátom ktorý mal na starosti uniformy SS vojakov. Rozprávali sa o úteku. On kamarátovi navrhol, aby dodal uniformy a že X zase dodá topánky a že budú v prestrojení. Poznámka: SS vojaci mali možnosť výjsť hlavným vchodom/východom a X presne vedel, kedy tam najbližší čas bude nejaký nový SS vojak, ktorý ich nepozná a taktiež si vedel sfalšovať preukaz, ktorým sa všetci SS vojaci museli preukázať pri východe. (Naozaj netuším ako to vedel a tiež som sa chcela poľky spýtať na pravosť týchto informácií, ale nechcela som ju zbytočne zastavovať, pretože som bola príliš zvedavá na ďalšie informácie.) Kamrát ale odmietol. Tak X zostal na útek sám spoločne s Y. Dohodol sa s kamarátom, aby mu teda aspoň jednu uniformu potiahol. Kamarát svoje slovo dodržal. X mal teraz uniformu a vlastne vyrobené topánky podobné tým, ktoré majú SS vojaci a taktiež si zohnal preukaz (naozaj netuším odkiaľ, tiež by ma to zaujímalo). V deň, kedy prišiel nový SS vojak, sa tento útek rozbehol. X si obliekol uniformu, topánky, zobral preukaz a Y za pazuchu. Keď sa blížili k východu tak sa už z diaľky preukázal vojakovi a ten otvoril bránu. Pri bráne X zastal a povedal, že ide túto židovku Y odniesť do najbližšieho tábora, že dostal príkaz na jej preradenie. Nezaučený, nový SS vojak bol v tom, že takéto manévre sa robia bežne a tak X pustil aj spoločne s Y. Podarilo sa im utiecť.
Ale týmto tento príbeh ešte nekončí. Nespomínam si presne ako pokračoval útek, ale zrejme sa spolu rozbehli niekam veľmi ďaleko od toho strašného miesta a dostali sa až k svojej rodine. Tam sa dali do poriadku a užívali si svoju lásku. Pamätám si ešte na záver tohto príbehu. Je úžasné že som vám povedala úvod a jadro o tom, ako sa vlastne odlúčili som si nezapamätala, ale budiš. Zrazu sa obaja ocitli veľmi ďaleko od seba. X povedali, že Y je mŕtva a jej zase povedali že on išiel na vojnu. Obaja uverili.
Ona upratovala v jednej bohatej rodine a mala veľmi dobrý vzťah so svojou zamestnávateľkou a tak jej všetko o koncentračnom tábore a úteku rozpovedala a taktiež sa zmienila o tom, že jej vyvolený bohužial šiel na vojnu. Zamestnávateľka len krútila hlavou, že ona (asi - naozaj mám hlboký výpadok) ho pozná a že určite nie je na vojne. Y bola celá nadšená a docestovala až k nemu. Spoločne sa po 40 rokoch stretli, ukázali si čísla (pozn.: každý väzeň v Osvienčime mal na myslím ľavej ruke číslo namiesto mena, naozaj s nimi zaobchádzali ako s kurencami - pozn.2: Osvienčim je jediný tábor kde sa tetovali čísla na ruku takže obaja vedeli že sú s Osvienčimu) a konečne si povedali že sa ľúbia. Aj keď si nepamätám mnohé podstatné informácie a detaily, stále si myslím, že ten príbeh je krásny. Však?



Vychudnutá
Tento príbeh je naozaj veľmi krátky. Hovorila nám o jednej žene, ktorá prišla do tábora minimálne 70 kilová a zomrela asi 20 kilová. Prikladám aj obrázok.



Arbeit macht frei
Niesom nemčinár, takže netuším, či som toto napísala správne gramaticky, ale niesme tu predsa na nemčine (ej krucipísek ako by ma Horváthová vyšlahala trstinou za toto..). Táto fráza znamená, že práca oslobodzuje. Jedna slovenka pri príchode do tábora sa spýtala nemky čo to znamená a keď sa dozvedela, že práca oslobodzuje povedala: "Výborne, ja rada pracujem. Odrobím si a potom sa vrátim za rodinov domov." Ale samozrejme že nevedela, že tento nápis je klamstvo. Na fotke je možno trochu vidieť, že B v slove Arbeit je naopak, čo značí nepravosť tohto faktu. Veľmi smutné.



Toalety
Toto ani nie je príbeh, ale skôr zaujímavosť. Väzni mali na vykonanie svojej potreby menej ako 15 sekúnd a počas bitia sa o miesto sa SS vojaci zrejme dobre na nich zabávali. Hnus.



Plynové komory
SS vojaci si samozrejme že nechceli zašpiniť ruky so zavraždením niekoľkých miliónov židov a preto jediný pohyb ktorý urobili pri používaní takýchto komôr bol, že nasypali granule kyanovodíku do určených nádob. Ostatné úkony vykonávali sami väzni. Jeden príbeh sa k tomuto v mojej pamäti viaže. Prišiel vlak plný židov ktorý cestoval asi tri dni bez prestávky, čo znamená, že aj s dosť silným smradom a výkalmi a podobnými vecami. Židia vystúpili a na fotkách majú spokojné výrazy, prečo? Z hneď dvoch dôvodov: išli do tábora v myšlienke začať nový život a konečne sa mohli nadýchať čerstvého vzduchu, vy by ste sa netvárili trošku spokojne a uvoľnene? Nevedeli čo ich čaká. Keď všetci vystúpili, bolo jasné, že mali plno hodnotných vecí (nie nejaké zlaté predmety alebo čo, predsalen bola vo svete chudoba..) a oblečenia ktoré si vzali v pláne užívať si lepší a nový život. Vojaci povedali informácie v zmysle, že teraz sa pôjdu okúpať a potom si dať teplú polievku a na ďalší deň začnú pracovať. Samozrejme, že Nemci mali všetko dopodrobna premyslené. Nebudú sa predsa ženy kúpať s mužmi (mužov potrebujú na pracovnú silu a ženy s deťmi sú im takpovediac zbytočné) tak sa rozdelili na dva rady - muži a ženy s deťmi. Potom ich zaviedli pred kúpeľne (plynové komory) a tam museli odovzdať svoje veci (vojaci si už brúsili zuby na nový majetok) a vyzliecť sa. Dostali do ruky uterák a mydlo no a vošli po veľkých počtoch do "kúpeľne". Boli tam ale len atrapy spŕch a točiek. Zatvorili sa dvere a von už nikto nevyšiel. Takto to išlo ako na páse. Veľmi by ma zaujímalo, že či sa ľudia nezačali pýtať - kde sú všetci? V mojej hlave je veľmi veľké nespočetné množstvo otázok na tieto udalosti.



Je dosť veľkou záhadou, ako je možné že sa našlo tak veľa dobrovoľníkov - vojakov ktorým nerobilo problém terorizovať svoj druh. Mali mozgy zaplnené Hitlerovým antisemitizmom a myšlienkami o potrebe vytvorenia viacej priestoru pre árijskú rasu. Niektoré skutočnosti mi teda naozaj zastavujú koliečka v hlave.
V pôvodnom pláne celých týchto koncentračných táborov bolo: vykonať potrebné čistky (Nemci mali v tomto tábore na pláne vykynožiť viac ako 11 miliónov židov čo sa im našťastie nepodarilo, ale aj tak zabili až 7 miliónov) a potom sa úplne zbaviť evidencie a dôkazov. Keď sa ale dozvedeli, že sovietski vojaci sa už blížia k Osvienčimu začali všetko rozoberať. Za pár dní sa im podarilo rozobrať naozaj veľa domov kde boli väzni, ale nie všetko stihli. A vďaka tomu, že nestíhali ani pozabíjať zvyšných väzňov máme bohaté množstvo informácií. Ale určite ich bolo omnoho viac. Nezachovalo sa mnoho dokumentov o prevoze židov a plánoch nemcov. A šokujúce je, že aj z toho mála dokumentov čo sa zachovalo bolo v pláne neuveriteľne veľké číslo zabitých.







Zrejme som zo seba vypľula už všetko, ak by ma niečo ešte napadlo, samozrejme že to sem pripíšem. Ak máte chuť, kľudne rozpútajte živú diskusia na túto tému veľmi rada sa zapojím. Ale zrejme sa to nestane. :) Ďakujem za trpezlivosť pri čítaní tohto článku. Snáď sa to dalo pochopiť. :)
 


Komentáře

1 Trixx | Web | 28. března 2014 v 20:12 | Reagovat

to proto že jsem pro ana ;) :D nečekaně :D a jak všichni víme, pro ana znamená co? anor... :) takže proto se cítím dobře, protože i z testu jde vidět, že u mě převládá ana.. moc dobře se nevyjadřuju ale doufám, žes to aspoň trošinku pochopila :D

2 Bewlyer | Web | 28. března 2014 v 20:18 | Reagovat

tú kresbu som mala dávnejšie nakreslenú, ale až včera som sa dopracovala k jej ukončeniu a trvalo mi to cca do troch hodín :)

nasralo am to, že som bola vo vzťahu cez net s chalanom, ktorý ma ťahal za nos... po vyše mesiaci mi povedal, že je stále zalúbený do bývalej spred dvoch rokov (ktorá ho navyše podjebala) a že srdcu nerozkáže... síce som sa ja spýtala, či sa nedáme do vzťahu, lenže keď nemal hento uzavreté, tak mal rovno povedať nie a brala by som to, OK... a zase ja som bola hlúpa, že som sa do toho tak vkladala a dúfala, vieš :( som naivná v tomto trochu, že verím, že konečne sa našiel ten pravý... ale čo sa čudujem? už tolko odmietnutí mám za sebou, že až... ja fakt neviem čo robím zle :/ a kamošky mi zase vravia, že tí dotyční nevedia o čo prichádzajú, že ja nie som tá, čo robí chyby...

PS: krásne smutné fotky... toto sa zapísalo do ľudskej histórie, čoho boli a sú ľudia schopní... raz by som sa do Oswienčimu šla pozrieť, ale neviem... no

3 ana-friend | 28. března 2014 v 20:28 | Reagovat

děkuji, oříšky zkusím :) .. jen když vidím ty fotky tak mám husí kůži :X Mengele byl neuvéřitele necitelný. Viděla jsem o něm dokument, dvojčata sešil zády k sobě(netušim proč) ale po několika dnech je jejich vlastní rodiče raději zabili, než aby viděli jak se trápí bolestí.. hrozné, ale někdy bych se chtěla do Osvětimi také podívat

4 Trixx | Web | 28. března 2014 v 20:29 | Reagovat

Mengele byl takovej hajzl -_- když nám o něm učitelka poprvé říkala, uplně ve mš vřela krev :D ten kretén té těhotné ženě obvázal prsa a pak je měla nemocná, protože se v nich zadržovalo to mléko a myslím že nakonec na to umřela, další experiment byl ten, že vzal dvojčaka a přišil je tepnami k sobě.. Umřeli na otravu krve
Nebo nechal lidi ''vařit'' aby zjistil, kolik stupňů člověk vydrží před smrtí
Nebo když chtěl, aby dítě mělo modry oči, vstříkl mu inkoust přímo do očí

5 Kačka (osobnivesmir.blog.cz) | Web | 28. března 2014 v 20:37 | Reagovat

Zrovna jsme se o Osvětimi učili ve škole. Je to strašný, kolik tam zemřelo lidí. Nedokážeme si představit, co museli vydržet a zažít. Je mi tich lidí líto.

6 Kejt* | Web | 28. března 2014 v 20:41 | Reagovat

Páni! Musím říct, že si jsou to napsané opravdu zajímavé příběhy. S tou těhotnou ženou mě to sebralo! Je to celé strašné celá Osvětim. Chce se mi plakat za všechny ty lidi co tam nechali svůj život,vůbec si nedokážu představit,kdybych se ocitla na jejich místě co bych dělala. Asi bych se zabila. Jakkoliv. Nebo já nevím.
Taky mám ohledně tohoto tématu strašně moc otázek. Proč s tím nic neudělali ostatní. Proč na ně nepustili bomby nebo tak něco aby zastavili terorismus v Osvětimi. Je to celé divné a velmi poučné. Mrazí mě mráz po zádech. Opravdu, k tomuto tématu není ani co říci. Škoda jen,že židům nepřišel nikdo napomoc.

Zajímavé a pěkné(smutné,drastické) fotky.

7 Kejt* | Web | 28. března 2014 v 21:01 | Reagovat

Ano to bychom měli! :) Jinak spřáteluješ ? Tvoje články mě zaujali a to i samotný blog :)

8 Tyn | Web | 28. března 2014 v 21:20 | Reagovat

Děkuji moc za komentář.
Dnešní jídelníček se mi upřímně podle mně celkem povedl, mám dost vyváženou stravu. :-)

V Osvětimi jsem nebyla, ale byla jsem v Terezíně a to mi bohatě stačilo. :( Strašné...

9 Zoey* | Web | 28. března 2014 v 21:34 | Reagovat

Kuskus není teplé jídlo ??

10 Ella | Web | 28. března 2014 v 21:36 | Reagovat

Ano, Shailene hraje v Divergent hlavní postavu, Tris Prior. Na Slovensku by film měli promítat od 8. května, pokud se nepletu :-)

11 Zoey* | Web | 28. března 2014 v 21:59 | Reagovat

Nevadí - já jím kuskus pouze teplý :D jinak jsi se zrovna trefila do týdne- respektive do jídelníčku, ke mám teplá jídla, jinak teplá jídla nemívám- ono s internátem to moc nejde skloubit :/ jinak bych měla teplá jídla každý den :/

12 Lillie | Web | 28. března 2014 v 22:31 | Reagovat

Díky moc :))
Ano, taky mi to přijde super :) musela ujít dlouhou cestu a prolít hodně slz a potu, aby se dopracovala tak daleko :) snad jí to drží pořád :))
Jinak super článek, mám hrozně ráda takové články a vůbec i návštěvu takových míst - smutné, ale přesto zajímavé a nutící se k zamyšlení.

13 Bewlyer | Web | 29. března 2014 v 9:15 | Reagovat

nie nie, to bolo len cez net (aj vyše 600 smsiek), ale aj tak, mohol povedať nie hneď na začiatku...
ani ja som lásku v reále ešte nezažila a tiež sa stotožňujem s tvojim názorom, že je to 100 a 1 :)

14 Tery | Web | 29. března 2014 v 9:15 | Reagovat

Když jsme minulý rok v rámci dějepisu probírali právě koncetrační tábory, dělalo mi veliký problém nezačít u toho brečet, protože mám velmi živou představivost. Na druhou stranu shledávám zajímavé navštívit koncentrační tábor a podívat se pravdě do očí. Věřím, že to muselo být jistě poučné a v určitých chvílích i traumatizující.
Jinak mě tvůj článek moc zaujal, máš pěkný blog a děkuju, že jsi navštívila ten můj.
Ps. citace Fitzgeralda v záhlaví je prostě úžasná..miluju literaturu 20. století.
Určitě si tvoje články ještě přečtu, protože píšeš vážně skvěle :)

15 Kejt* | Web | 29. března 2014 v 9:57 | Reagovat

Dobre budem ťa brať ako affs, naozaj poklona k tvojmu blogu ik tomu :) ďakujem moc :)Milujem slovenčinu♥

16 Kája | E-mail | Web | 29. března 2014 v 10:10 | Reagovat

Silný a dojemný článek :)
Průvodčí musela být skvělá, že vám vyprávěla tolik příběhů ...
V té době to muselo být opravdu hrozné ...
PS.: Morčata pískají, když mají hlad, nebo se tím dožadují pozornosti. ;) Takže pokud příjdeš domů večer, a morčata jinak přez den nic nejedla je jasné, že budou pískat, ale pokud je nakrmíš, hned utichnou. Nevím jestli to dělají všechna morčata, ale ty mé pískají, když se večer převaluji v posteli ( dožadujou se pozornosti ) a tak je nemám v místnosti kde spím. :)

17 Monii. | Web | 29. března 2014 v 14:11 | Reagovat

Tak..tohle je silný. Je to něco strašnýho, ty fotky jsou úžasný. Úplně z nich jde vycítit ta atmosféra... Přijde mi neuvěřitelný, že dokázali s lidmi něco takového udělat. Je to hnus. Ty plynové komory. Achjo.. musim si to číst pořád dokola. Krásnej článek!

18 Dulce Nika | Web | 29. března 2014 v 17:34 | Reagovat

Osvienčim je strašné miesto. Ja osobne som tam nebola, ale mali ste tam ísť s triedou minulý rok, len sa niečo neporiešilo, tak nakoniec z toho nič nebolo, ale je to určite veľmi silný zážitok ísť a byť tam. A čo sa týka tej sprievodkyne, tak to ste mali super, že aj príbehy. Ten prvý o tom doktori, to nenachádzam slov...

19 Ježurka | Web | 29. března 2014 v 17:51 | Reagovat

Tam muselo být takové utrpení, že se nám o tom ani nezdálo. UŽ NIKDY NĚCO TAKOVÉHO!

20 Bewlyer | Web | 29. března 2014 v 18:19 | Reagovat

to je umenie nájsť v dnešnej dobe :)

21 Naomi Arisugawa | Web | 29. března 2014 v 18:27 | Reagovat

To muselo být hrozné. S lidmi tam zacházeli naprosto nelidsk, nedávali jin téměř vůbec najíst, museli dřít jako mezci a nakonec je stejně zabili. A ještě jim ani neřekli, že je zabijí. I když vzhledem k jejich situaci to asi byla jediná cesta ven.

22 Bewlyer | Web | 29. března 2014 v 19:54 | Reagovat

SPU, presnejšie Hipológia :) ty?

23 adamová | Web | 30. března 2014 v 8:56 | Reagovat

Ahoj, mě z těch fotek a vyprávění mrazí.
Nevím, jestli bych  Osvětim chtěla vidět osobně, spíš asi ne. Za mého mládí se tohle hodně probíralo i ve škole. Každou chvilku i v rozhlase a televizi. Je pravda, že by se nemělo na  lidské utrpení zapomínat. Já si vzpomenu každou chvíli, aniž bych chtěla, protože tohle se týká i manželovy rodiny. :(

24 Ellie von Blanchet | Web | 30. března 2014 v 18:06 | Reagovat

Nikdy není pozdě, to mi věř. Pokud se necítíš na to, abys někoho hledala, nech tomu volný průběh, on se nakonec objeví. Hlavně si uvědom, že každý z nás je krásný a zkus tu krásu hledat i v sobě :) hodně štěstí.
Na ten blog už nechodím, takže kdyby něco, sídlím tady: http://elliesdailyideas.blogspot.cz/

25 Dulce Nika | Web | 30. března 2014 v 18:43 | Reagovat

som rada, že sa páči :)

26 Niki | Web | 30. března 2014 v 22:52 | Reagovat

Ja som tam bola už viac ako pred 7 rokmi, ale doteraz si pamätám jednu udalosť čo som tam videla na vlastné oči.Išli sme so sprievodcom, ktorý nám všetko dopodrobna rozprával až se prišli za plynové komory, tam boli obrazy ľudí, ktorí tam boli a pri jednom obraze sme videli jednu starú Poľku, ktorá tam plače. Náš sprievodca prišiel ku nej a pýtal sa jej, že či je v poriadku, či jej netreba pomôcť a ona nám začala rozprávať jeden príbeh. Príbeh o tom, ako ten človek na obrázku je ona. Vtedy mala len 11 rokov, ale bola dosť vyspelá a tak jej vojaci (pretože nie všetci vojaci tam boli zlí, niektorí mali zrejme aj dobré srdce, ale chceli si zachrániť svoj život, tak robili, čo im bolo prikázané) povedali, že má povedať že má 14 rokov, pretože pod 14 rokov sa deti zabíjali. A 3 týždne na to sa Osvienčim zrušil .. Táto pani, keď nám rozprávala čo tam prežila, že videla na vlastné oči ako zomieraju ludia, ako sa tí ludia pália, ako ich zatváraju do plynových komôr. ona sama na tom obrázku bola veľmi chudunká.... Bolo jej veľmi ťažko, keď o tom vravela..... vďaka Bohu, že tieto praktiky, minimálne takto masívne praktiky, už nie sú na svete, teda verím tomu, že sa to netají niekde.. môžme byť neskutočne šťastní, že sme sa narodili v tejto dobe... doba vojen bola krutá a nemilosrdná.. starý otec mi rozprával, že ku nim ked prišli nemci (tak isto boli tam aj dobrí nemci,) tak im povedali, že sa maju skryť do studne, by ich nezabili tí vojaci čo prídu tesne po nich... tak starý otec vdaka tomuto prežil, ale na vlastné oči videl, ako mu zabili ocka... keď som to takto napísala, som skutočne najšťastnejšia, že žijem teraz, v tejto dobe... (PS: Naty prepáč, článok o Fr dodám, nestíhala som cez víkend)

27 Slečna bez tváře | Web | 31. března 2014 v 15:18 | Reagovat

To jsou užasné příběhy. Já jsem byla jen v Terezíně a to mi docela stačilo.

28 Eliza | Web | 1. dubna 2014 v 20:53 | Reagovat

Pane jo, to tam muselo být zajímavé! Naší škole bylo také nabídnuto, že bychom tam mohli jít. Šlo tam jen pár lidí. Já jsem tam raději nešla, protože nevím, jestli bych to zvládla, protože, i když jsem tam nikdy nebyla, už tak mám husí kůži a vidím před očima všechny ty chudé lidi. Je hrozné, že se toto někdy dělo a obdivuji ty lidi, co tyto věci musí nést v mysli, či to dokonce někomu říkají, že se chtějí podělit o tuto "věc".

29 Caroline* | Web | 3. dubna 2014 v 18:53 | Reagovat

Byla jsem tam asi 3 roky zpátky a jelikož jsem polka, tak jsem všemu rozuměla, ale ostatním to tlumočil náš učitel, kterého jsem pečlivě kontrovala. Už si toho spoustu nepamatuju, ale o doktoru Mengelovi samozřejmě ano... Jinak ta atmosféra tam je fakt příšerná, fouká tam studený vítr ze severu od moře a když člověk prochází těmi prostory a poslouchá příběhy, má tendenci si to představovat, což je pok ještě děsivější... Mám moc ráda filmy s touto tématikou, je dobré vědět, kam až může zajít lidská krutost, abychom se tomu mohli v budoucnu vyvarovat...

30 middleson | Web | 6. dubna 2014 v 11:11 | Reagovat

ty fotky jsou úžasný! nikdy mně nepřestanou fascinovat takovýhle místa. a ten druhý příběh s tou láskou je dojemnej :)

31 -A | Web | 6. dubna 2014 v 11:56 | Reagovat

Musím říct, hodně dobře propracovaný článek. Večer si ho přečtu do podrobna :)

32 Zarábaj s Oriflame! | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 20:46 | Reagovat

Ahoj. Využi aj ty možnosť zarobiť si s Oriflame :-)
Klikni na môj blog a pozri si Prečo práve Oriflame!
www.praca-s-oriflame.blog.cz

33 Little Black Girl | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 9:01 | Reagovat

Normálne som sa rozrevala pri článku, máme tam ísť zo školy, síce vôbec netuším kedy, ale už teraz len pri pozeraní fotiek mám zimomriavky na tele, fuj.

34 Naty | Web | 20. dubna 2014 v 20:40 | Reagovat

Všetkým veľmi pekne ďakujem za krásne komentáre! Moc si to cením! :-)

35 karolinar-photography | Web | 4. května 2014 v 15:41 | Reagovat

no, foografie jsou nádherný, přímo z nich sálá duch toho místa, až z toho mrazí....
taky bych se chtěla na takové místo podívat, člověk si toho v tu chvíli hodně uvědomí...
krásný článek:) i na zamyšlení

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.